V této májové úvaze přemýšlejme nad Božími způsoby jednání. Může-li člověk něco o Bohu poznat, je to vždy jen zlomek toho, jaký Bůh skutečně je. Jak říká sv. Augustin: „Kdybys to chápal, pak by to nebyl Bůh.“ Bůh, který je pro nás tajemstvím, ale tajemstvím, které se sdílí, které nás vyzývá, abychom je hledali jako poklad ukrytý v poli. Bůh touží, abychom jej hledali a nacházeli, a když jej nalezneme, najednou chápeme, že musíme v hledání dál pokračovat, protože jsme doposud uviděli jen cíp jeho pláště. Je však krásné poklad hledat, a bude krásné tento poklad jednou zcela získat - ale to je až otázkou blaženého patření na věčnosti.
Bůh - poznáváme to zvláště v Písmu svatém, nás překvapuje způsoby svého jednání. U proroka Izaiáše čteme: Neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smyšlení od smyšlení vašeho. (Iz 55,8-9)
Proč Bůh jedná tak, jak jedná? Proč si zvolil jeden konkrétní národ, aby se mu dal poznat? Proč se tak zajímá o člověka? Proč nás tříbí zkouškami, jako dolehly na Abraháma, Mojžíše, Joba či Jeremiáše? Proč si často volí v očích světa ty slabé a možná i nejméně vhodné? Proč si zvolil mezi urostlými syny Jesseho právě pasáčka Davida? A samozřejmě: Proč se sám Bůh stal člověkem a narodil se z panny? Proč Syn Boží podstoupil kruté utrpení na kříži, poplivaný, zbičovaný, ze všech stran ponížený?
Jsou to otázky, které nás vedou k hledání odpovědí. Proč je Bůh takový, jaký je? A klademe-li si takové otázky, hledáme ukrytý poklad. Něčemu už trochu rozumíme a na cestě poznání jsme pokročili, nicméně ještě daleká je cesta naše. Dál pokračujme. Hledejme Hospodina, když je možné ho najít, vzývejme ho, když je blízko. (Srov. Iz 55,6) Hledejme ho na zemi, abychom jej jednou v celé jeho slávě nalezli v nebi.
Panno dobrotivá, Maria, oroduj za nás!